Jak nainstalovat AmigaOS 4.1 Final Edition Classic pro WinUAE

Autor:

Používat AmigaOS 4.1 bylo donedávna výsadou několika málo šťastlivců. Operační systém běžel pouze na hardware, který byl poháněn ppc (PowerPC) procesory. Pro práci v tomto systému si uživatel musel pořídit buď některou z ppc karet do klasických amig (jedná se o akcelerátory CyberStorm PPC a Blizzard PPC), nebo některý z novějších počítačů typu Amiga One, Pegasos, či Samantha. Všechny varianty jsou pro běžného amiga nadšence velkým šáhnutím si do kapsy a útratou stovek či spíše tisíců eur.

Pracovní obrazovka (workbench) AmigaOS 4.1

Amigisté však dostali k vánocům v roce 2014 štědrý dárek. Toni Wilen (vývojář WinUAE) a Frode Solheim (vývojář FS-UAE) úspěšně začlenili do svých emulátorů podporu ppc jádra přes QEMU emulaci, což umožnilo v UAE emulovat software nejenom pro klasické procesory Motorola řady 680×0, ale i ppc procesory, konkrétně ppc procesory, které byly osazeny na turbokartách CyberStorm PPC a Blizzard PPC. Sám můžu po několika týdnech používání potvrdit, že emulace je stabilní a relativně rychlá.

Tedy pokud máte chuť používat nejnovější AmigaOS, nemusíte ruinovat rodinný rozpočet, ale za cca 30€ (cena AmigaOS4.1FE) a trochu času můžete na svém moderním výkonném počítači provozovat virtuální amigu s nejnovějším operačním systémem AmigaOS 4.1 FE.

AmigaOS 4.1 Final Edition lze emulovat v různých emulátorech i různých operačních systémech. Já budu popisovat instalaci ve WinUAE verze 3.5.0 na Windows 10.

AmigaOS4.1 FE for Classic ve WinUAE na notebooku vyrobeném v roce 2010

Pro provozování AmigaOS4.1FE budete potřebovat:

  • Instalační CD AmigaOS4.1 FE Classic (nebo jeho iso)
  • Emulátor WinUAE
  • QEMU hypervizor
  • Romky

Pořízení AmigaOS 4.1 Final Edition Classic

Instalačku AmigaOS 4.1 FE koupíte na všech běžných amiga eshopech nebo i přímo u výrobce, společnosti Hyperion Entertainment. Operační systém lze koupit jako krabicovku (resp. je v DVD obalu) nebo se dá pořídit jako iso (u Hyperionu). Při nákupu je potřeba dbát, abyste koupili verzi AmigaOS 4.1 Final Edition Classic. Classic je určen pro klasické amigy s ppc procesory, tedy CyberStormy PPC a Blizzardy PPC. Pokud byste pořídili verzi pro Pegasos, AmiguOne nebo Samanthu, tato verze vám v emulátoru nebude fungovat a pro rozchození byste si museli pořídit onen hardware za další stovky eur :-).

Instalační média

Při nákupu AmigaOS 4.1 z druhé ruky dejte pozor, abyste koupili nejenom instalační médium, ale i registrační klíč (je na poslední straně manuálu) a aby předchozí majitel registrační klíč odebral ze svého profilu na stránkách Hyperionu. Pokud tak neučiní, nebudete moci vaši verzi registrovat na stránkách Hyperionu a tím pádem nebudete moci stahovat aktualizace přes AmiUpdate.

WinUAE

Kromě instalačky budete potřebovat emulátor, v našem případě WinUAE. Naprostá většina z nás dnes již používáme 64bitové Windowsy, doporučuji tedy taktéž stáhnout 64bitovou verzi WinUAE. Tato verze je i rychlejší. Jestli ji budete instalovat [Installer (64-bit)], nebo používat portable verzi [zip-archive (64-bit)] je jedno. Pro efektivní zobrazování doporučuji doinstalovat DirectX rozhraní. Vlastně pokud jste v této problematice nováčci, doporučuji přečíst tento článek.

QEMU jádro

Qemu znamená Quick Emulátor je to open-source hypervizor, který dokáže virtualizovat x86, PowerPC, ARM a některé další platformy. Ve WinUAE samozřejmě virtualizuje PowerPC. Jeho nasazení do WinUAE je i pro začátečníka velmi jednoduché, stačí ze stránek WinUAE stáhnout aktuální balíček [PPC CPU core plugin, WinUAE 3.0 or later], ten rozbalit a nakopírovat do adresáře s WinUAE (včetně adresáře plugins).

„Instalace“ Qemu

WinUAE se pak „postará“ o vše ostatní, uživatel již nic rozsáhlého nenastavuje.

Romky

Pro provoz AmigaOS 4.1 FE Classic bude potřeba získat tyto obrazy romek:

  • Rom soubor kickstartu Amigy 4000 ve verzi 40.68;
  • rom soubor pro turbokartu CyberStorm PPC ve verzi 44.71;
  • rom soubor grafické karty Picasso IV.

Všechny obrazy jsou součástí prostředí Amiga Forever (do kterého lze samozřejmě AmigaOS 4.1 FE Classic taktéž doinstalovat), případně je můžete „přečíst“ ze svého vlastního hardware nebo je dohledejte na webu. Případně se zeptejte na fóru.

Romky jsem použil z AmigaForever

Příprava emulátoru

Všechny výše zmíněné obrazy romek nakopírujte na místo, kde emulátor vidí ostatní kickstarty, případně je namapujte v řádku System ROMs: v části emulátoru Paths. Romky emulátoru znovu načtěte tlačítkem Rescan ROMs.

V části Quickstart vyberte emulaci Amigy 4000 v konfiguraci CyberStorm PPC. Pokud vám vyskakuje hláška o chybějící romce CyberStorm PPC (128kB), nic si z ní nedělejte, romku přiřadíme do emulátoru za chvíli na jiném místě.

Volba Amiga 4000 a v konfiguraci CyberStorm PPC v části Quickstart nastaví většinu vlastností emulátoru jak bude potřeba, nicméně pro jistotu přináším jednotlivé obrazovky s krátkým komentářem.

Ověřte především volby CPU 68060, FPU CPU internal, emulaci v režimu Fastest possible, a PPC CPU options PPC CPU emulation (Blizzard PPC / CyberStorm PPC). JIT nenastavujte, Qemu emulace JIT nevyužije.

WinUAE PPC AmigaOS 4.1 Setting

Nastavení WinUAE pro korektní provoz AmigaOS 4.1.

Zkotrolujte Chipset AGA a Chipset Extra: A4000

Zkontrolujte, zda máte vybranou správnou hlavní romku, tedy rom 3.1 pro Amigu 4000. Dole v části Advanced UAE expansion board/boot ROM Settings vyberte Board type: New UAE (128k, ROM, Indirect).

V části Accelerator Board Settings zkontrolujte výběr Phase 5 – CyberStorm (1), podvolbu CyberStorm PPC (2), přiřaďte emulaci Fast RAM o velikosti 128 MB (4) (část Accelerator board memory:) a v části Accelerator board ROM file: odkažte na rom soubor CyberStormu PPC (ten máte uložený mezi ostatními romkami)(3).

Nyní ještě přiřadíme rom soubor nutný pro emulaci grafické karty. Emulátor bude ve výchozím stavu jako zobrazovací jednotku používat grafickou kartu Picasso IV od Village Tronic. V horní části Expansion Board Settings vyberete kategorii Graphics boards (5), podkategorii Picasso IV (Village Tronic) (6) a napravo ověříte, že je pro tuto kartu přiřazena romka (7). Pokud by v nabídce nebyla, odkažte na ni, nachází se v běžném umístění rom souborů.

V části RTG board ověřte, zda je karta vybraná. Pokud ne, ze seznamu zvolte Picasso IV Zorro III (Village Tronic).

Nyní pro instalaci AmigaOS 4.1 FE připravíme disk a připojíme instalační médium. V části CD & Hard drives zvolte tlačítko Add Hardfile

Zde v části New hard disk image file zadejte velikost disku (doporučuji něco mezi 1 až 10 GB), přičemž samotná instalace AmigaOS 4.1 spolkne cca 300 MB. Nezapomeňte aktivovat volbu Dynamic HDF, která bude velikost disku postupně zvětšovat podle skutečného objemu dat. Přes tlačítko Create virtuální hdf disk někam uložte.

Po uložení virtuálního disku v horní části okna zvolte, že disk bude obsluhovat radič na emulované turbokartě, tedy Accelerator (CyberStorm PPC) a emulovaný disk se má chovat jako skutečný, včetně RDB, což provedete tlačítkem Full drive/RDB mode. Tlačítko zešedne a nebude možné nastavit geometrii disku, tu nastavíme za chvíli při skutečné instalaci systému. Vše potvrďte tlačítkem OK.

Máme připravený prázdný disk, nyní do emulátoru namapujeme instalační CD s AmigaOS 4.1 FE Classic. Na stejném místě, tedy v části CD & Hard drives tlačítkem Add SCSI/IDE CD Drive připojíme CD rom k řadiči, v našem případě to bude řadič na turbokartě, tedy HD Controllerem bude Accelerator (CyberStorm PPC).

Při předchozím přiřazování dostal disk ID 0, cd mechanice přiřadíme ID 1 a vše potvrdíme tlačítkem Add CD Drive.

Já jsem si vytvořil z instalačního CD iso obraz, budu tedy instalovat z něj. V dolní části okna (Optical media options) přes Select image file namapujeme obraz instalačního cd AmigaOS 4.1 FE. Pokud byste chtěli instalovat ze skutečného cdčka, vedle vyberte přiřazené písmeno vašeho skutečného cd rom zařízení ve Windows.

Uložení konfigurace

Všechna výše uvedená nastavení jsou nezbytná, bez nich instalaci nespustíte. Abyste při příštím spuštění emulátoru nemuseli vše znovu nastavovat, uložte si konfiguraci emulátoru, což provedete v části Configuration, kde do políčka Name: uvedete název konfigurace a tlačítkem Save vše uložíte. Hodí se to při příštím spuštění emulátoru, takže zde jen konfiguraci vyberete a tlačítkem Load ji nahrajete. Případně se to hodí při experimentování, kdy emulátor budete ladit např. na hranice jeho možností.

Kdyby vaše konfigurace nefungovala, dávám ke stažení moji, která je 100% funkční. Aby fungovala i u vás, je potřeba po stažení pouze přemapovat cesty (např. ke kickstartům apod.).

Nyní se můžeme pustit do instalace, nicméně ke konfiguraci emulátoru se budeme ještě vracet, a to když budeme potřebovat AmigaOS 4.1 FE připojit k internetu a budeme navyšovat kapacitu paměti.

Instalace AmigaOS 4.1 FE Classic

Jestliže máme výše uvedené nastaveno a připraveno, můžeme začít se skutečnou instalací AmigaOS 4.1 FE Classic. Raději ještě jednou shrnu potřebná natavení:

  • Máme nainstalovaný WinUAE (nebo jeho portable verzi);
  • máme v něm adresář plugins, který obsahuje QEMU knihovny qemu-uae_x64.dll, resp. qemu-uae.dll;
  • emulátor „vidí“ kickstart 3.1 pro A4000 a máme dále připojeny romky pro CyberStorm PPC a Picasso IV;
  • máme správně nastavený emulátor (paměti, ppc podporu, volbu turbokarty, grafické karty atd.);
  • máme vytvořený a připojený prázdný virtuální disk;
  • máme ve WinUAE aktivovanou emulaci cdromu a připojený iso obraz nebo skutečný cd disk;
  • a vše máme pro jistotu a pro příští použití uloženo vkonfiguračním souboru.

Jestliže vše výše uvedené platí, jsme téměř připraveni emulátor spustit (tlačítkem Start). Píšu téměř, protože je ještě nutné nastavit bootování.

Bootování z instalačního CD

Ke spuštění instalace se můžete dostat buď přes bootování ze startovací diskety, nebo můžete v romce CyberStormu PPC nastavit bootování z CD. Nastavení bootování z CD považuji za pohodlnější variantu, takže se do ní pusťme.

Pokud platí všechna nastavení pro spuštění emulátoru, viz výše, zmáčkněte tlačítko Start. Okamžitě po zmáčknutí podržte klávesu Esc, čímž se dostanete do Boot menu emulované turbokarty CyberStorm PPC.

Jestliže jste se do boot menu nedostali, zmáčkněte F12, čímž vyvoláte okno nastavení WinUAE a dejte tlačítko Reset. A pak zase Esc. Opakujte, dokud se nedostanete do Boot menu.

V boot menu vyberte první kategorii SCSI a následně rozklikněte číslo jednotky, ke které jste přiřadili emulaci CD mechaniky. V mém případě to je jednotka s číslem jedna.

Následně nastavte, aby toto zařízení mohlo bootovat (tedy CDRom Boot) a volbu potvrďte přes tlačítko USE.

Tlačítkem USE jste se vrátili o úroveň výš a zde můžete nově vidět, že ze zařízení 1 lze bootovat. Zmáčkněte tlačítko Return.

Jste na úvodní obrazovce CyberStorm PPC Boot Menu, kde výše nastavené trvale uložíte tlačítkem Save.

Tím se emulátor resetuje a měl by začít automaticky bootovat z nastaveného instalačního cd media.

Později, až proběhne instalace a již nebude potřeba automatické bootování, opačným postupem cd bootování zrušíte, tedy místo CDRom Boot nastavíte původní hodnotu No CDRom Mount.

Samotná instalace

Pokud se bootování z iso nebo cd mechaniky spustilo, na krátkou chvíli uvidíte na obrazovce sytě modrou a růžovou barvu a pak bootovací obrazovku s černým pozadím a nápisem AmigaOS 4.1 Final Edition.

Po cca 50 vteřinách (v mém případě) se načte obrazovka se základními instalačními volbami.

Jako první budeme potřebovat připravit disk, volíme tedy Start the Hard Disk preparation utility and configure your drives and partitions. Kliká se na ikonu, ne na text.

V okně Select device to use necháte jako výchozí zařízení cybppc.device a potvrdíte tlačítkem Start.

V následujícím okně vyberte disk, který jste si v předchozích krocích ve WinUAE připravili (v mém případě jsem si disk pojmenoval OS4.1.vhd) a tlačítkem Install načtěte jeho geometrii.

Takto vypadá načtená moje geometrie, pokud má váš disk jinou velikost, hodnoty budou jiné. Okno zavřeme tlačítkem Ok – accept changes.

Geometrii zapíšeme na disk (1) a pustíme se nastavování partitionů (2).

V okně Editing partition for disk budeme disku přiřazovat souborový systém, volíme tedy tlačítko Add, remove or edit filesystems (1) a pak Add new FS (2).

Ze seznamu souborových systémů vyberte SmartFilesystem a volbu potvrďte tlačítkem Ok.

V okně Filesystem edit zadejte DosType 53465300, hodnotu potvrďte Entrem a pak tlačítkem Ok. V následujícím okně Filesystem installation and editing volíme tlačítko Ok – accept changes, čímž se vracíme do hlavního okna Media ToolBoxu.

Dále na disku vytvoříme partition, volíme tedy tlačítko Add partition.

Tím jsme na disku vytvořili partition. Nebudeme měnit jeho velikost, pouze nastavíme bootování (1) a přiřadíme souborový systém (2).

V okně Editing details for partition DH0 vyberte souborový systém SFS\00 (1), velikost bloku 512 (2) vše potvrďte tlačítkem Ok – accept changes. Ostatní hodnoty neměňte, jsou to doporučené hodnoty z manuálu.

Upřesnění k souborovému systému SFS\00 a SFS\02. Souborový systém SFS\00 zvládá pracovat s partitony do velikosti 128 GB, SFS\02 umí partitiony do 1 TB. A další podstatnou věcí je, že pokud by vám partition se SFS zhavaroval, pro variantu SFS\00 jsou k dispozici opravné a záchranné utility, pro SFS\02 bohužel nikoli. Pokud by pro vás bylo výhodné požívat partitiony větší než 128 GB, je potřeba pro zavedení souborového systému nastavit DosType na 53465302.

V hlavním okně Media Toolboxu již nic nenastavujeme a odejdeme z něj tlačítkem Ok – accept changes.

Ve zcela prvním okně Media ToolBoxu uložte změny na disk (1), zavřete okno levým horním gadgetem (2) a proveďte reboot (3).

Po rebootu se opět zobrazí obrazovka s prvotními instalačními instrukcemi, nyní ale již spustíme opravdovou instalaci. Volíme tedy Start the AmigaOS 4.1 installation utility a opět se kliká jen na ikonu, ne na text.

Instalátor na úvod doporučí nastavit národní prostředí, pokud budete chtít používat AmigaOS 4.1 v češtině, volte Yes, pokud vám vyhovuje spíše angličtina, volte Use Defaults.

V okně Locale preferences volíme na záložce Languages jazyk češtinu a na záložce Country Českou republiku a vše potvrzujeme tlačítkem Use. Časovou zónu nastavovat nemusíte, je ve výchozím stavu nastavena správně.

Dále nás čeká nastavení klávesnice, já volím českou.

Výše nastavené lokalizace se trvale přenesou do systému a již je nebude potřeba dodatečně nastavovat. Po nastavení lokalizace se spustí Installation Utility.

Volíme Next >

Přijmeme licenční podmínky

Vezmeme na vědomí, že souborový systém JXFileSystem (JXFS) již není podporován a že jej nemáme používat (volíme Next >)

Instalace proběhne pro Amigu 4000

Následně naformátujeme disk, na který vzápětí proběhne instalace.

Disk pojmenujeme, já zruším Trashcan (ale jestli chcete, nechte si jej vytvořit) a zvolte Quick Format.

Potvrďte, že to s formátováním myslíte opravdu vážně (tlačítko Format)

a v dalším okně ještě jednou tlačítko Format (1) a pak zvolte Next > (2).

Vyberte cílové umístění instalace (bude to výchozí volba DH0:).

Vyberte jako grafickou kartu Picasso IV (1), zrušte Include Boot VGA (2) (tato volba se hodí pro skutečné amigy, v emulátoru není potřeba) a pokračujte tlačítkem Next > (3).

Zvolte rozlišení vašeho monitoru

Povolit IDEFix nebude potřeba, ale Load the cybppc.device ano.

Load the floppy fix nebude potřeba

Base page access ani experimentální GRex podpora nebude potřeba.

Poslední stránka před samotnou instalací zobrazuje přehled nastavených parametrů a jedná se poslední místo, kde se v instalační utilitě můžeme ještě vrátit zpět a něco upravit. Volíme Next >,

čímž se spustí kopírování souborů na náš virtuální disk. Instalace v mém případě trvala cca 4 minuty.

Po kopírování souborů se do AmigaOS 4.1 nakopírují jazyková nastavení a odeberou některé dočasné soubory.

Na zcela poslední obrazovce instalační utility jsme požádání o vyjmutí instalačního cd media,

což provedeme v nastavení WinUAE na tomto místě tlačítkem Eject

a následně zpět v instalaci na poslední obrazovce instalační utility volíme tlačítko Finish, čímž se emulátor restartuje a začne najíždět čerstvě nainstalovaný AmigaOS 4.1 FE. Výsledek vypadá takto:

Informaci o úspěšné instalaci lze zavřít gadgetem v pravém horním rohu, připojení k internetu a dohrání dalšího software provedeme vzápětí.

Instalace software

Součástí instalačního média AmigaOS 4.1 FE Classic je i několik užitečných programů vytvořených třetími stranami (tedy ne Hyperionem) a my některé z nich použijeme. V posledním kroku instalace jsme z emulátoru odpojili iso obraz. Pokud bychom tak neučili, systém by nenabootoval, resp. by se spustila instalace z iso obrazu. Protože se dodatečný software nachází na instalačním médiu, musíme jej opět připojit. Připojení proběhne v nastavení emulátoru v části CD & Hard drives, kde z rozbalovací nabídky vyberete v minulosti použitý iso obraz a potvrdíte přes Ok.

Během cca 10 vteřin by se mělo na ploše workbenche zobrazit několik ikon a je možné spustit instalaci dodatečných aplikací ikonou Extras Installer (1). Vyberte si aplikace, které vás zajímají (2) a instalujte je (3). Určitě instalujte webový prohlížeč, tedy IBrowse nebo Origin, budeme je za chvíli potřebovat.

Poznámka: pokud by se iso obraz do systému nepřipojil, uložte konfiguraci emulátoru bez připojení iso obrazu, emulátor restartujte (tlačítkem Reset), nahrajte konfiguraci, emulátor spusťte, čímž najede workbench, a pak v nastavení emulátoru opět připojte iso obraz. Někdy je potřeba na to jít zcela od začátku. Iso obraz se v systému objeví většinou do 10 vteřin.

Během chvíle se aplikace nainstalují, zobrazí se dole v AmiDocku a lze je standardně používat.

Instalační CD, resp. iso obraz již nyní opravdu nebudeme potřebovat, takže v nastavení emulátoru v části CD & Hard drives iso obraz vysuňte tlačítkem Eject.

Propojení s okolním světem

Vytvoření sdíleného adresáře mezi amigou a workbenchem

Po instalaci bude vhodné emulovaný systém propojit s disky v PC. Toho dosáhnete podle tohoto návodu. Po nastavení propojení to bude vypadat takto:

Připojení emulátoru k internetu

Níže uvádím tři postupy připojení emulátoru k počítačové síti. Z uvedených variant si vyberte jen jednu. Vlastně není rozumné tyto varianty kombinovat, nic tím nezískáte. Každý z představených způsobů připojí virtuální amigu k síti emulovanou 10MBitovou síťovou kartou. Žádný z nich není výrazně lepší, ani nevede k rychlejším přenosům dat. Na všech třech variantách připojení jsem testoval rychlost ftp a přenosy se s mírnými odchylkami pohybovaly mezi 600–700 kBajty za sekundu. Je zajímavé, že skutečná amiga dosahuje mírně vyšších hodnot.

Tři způsoby připojení uvádím proto, kdyby některý z nich nebyl na vaší konfiguraci příliš stabilní. V mém případě byly slušně stabilní varianty připojení přes emulované karty Commodre A2065 a RTL 8029. Použití připojení přes uaenet.device bohužel v cca dvou případech z 10 vedlo v mém případě k zamrznutí emulátoru a nutnosti restartu.

Připojení k internetu: varianta A – emulace síťové karty Commodore A2065

Na straně Windows si stáhněte z Aminetu balíček Ethernet.lha, uložte jej do sdíleného adresáře – který jste si před chvílí vytvořili – a na straně amigy tento balíček otevřte dvojklikem (1), následně nastavte cestu, kam jej budete chtít rozbalit, tedy do adresáře Networks, který se nachází v Devs: (2). Rozbalte tam jen ethernet.device (3), readme.dev není potřeba. A rozbalení proveďte tlačítkem Start (4). Rozbalení tohoto jediného souboru proběhne velmi rychle, vlastně to jen tak problikne a ve třetím řádku UnArcu se zobrazí zpráva „Done, no errors. Po rozbalení okno UnArcu zavřete tlačítkem Quit.

V nastavení WinUAE (v části Expansions) vyberte kategorii Network adapters (1), síťovou kartu A2065 (Commodore) (2), vyberte připojení přes MAC dresu (3), síťovou kartu povolte (4), dále v části Configuration (5) si tuto konfiguraci uložte a restartujte celý emulátor (6).

Toto je jedna ze situací, kdy nestačí parametry přidat, ale je nezbytné je v emulátoru iniciovat restartem. Po restartu uloženou konfiguraci nahrajte a emulátor spusťte běžným tlačítkem Start.

Ve workbenchi otevřete systémový disk (1), v něm adresář Internet (2), tam zvolte New Connection (3) a v Průvodci připojením k internetu vyberte dolní variantu Širokopásmové připojení s přihlášením (PPPoE) (4). Tady je chyba v překladu, ve skutečnosti se jedná o připojení bez přihlášení, připojení s přihlášením je prostřední volba. Tedy prostřední a dolní volba byly při překladu omylem prohozeny.

V následujícím okně vyberte Ruční konfiguraci a pokračujte tlačítkem Další.

Následuje určení ovladače internetu. Do řádku Ovladač zapište z klávesnice ethernet.device (nebo jej vyberte gadgetem) (1), vyzkoušejte konfiguraci (2) a pokud bude vše v pořádku, dozvíte se o úspěšném testu v samostatném okně, které zavřete (3) a pokračujte tlačítkem Další (4).

Ještě doplním, že ethernet.device není součástí instalace AmigaOS4.1 FE, je to softwarové zařízení, které jsme v předešlém kroku stahovali z aminetu a rozbalovali do Devs:Networks. Pokud tam není, nepovedlo se vám jej rozbalit na správné místo. Dále doplním, že kdybychom emulátor nerestartovali, test ovladače by úspěšně neproběhl.

V naprosté většině situací bude stačit virtuální amize přiřadit dynamickou IP adresu, tedy pokud vyloženě nebudete mít důvod, na této stránce nic nenastavujete.

V posledním okně Průvodce připojením lze připojení pojmenovat (nechávám výchozí název Ethernet) a volím tlačítko Dokončit (1). Informaci o uložení konfiguračního souboru můžeme zavřít tlačítkem OK (2) a jeho podrobnosti zavíráme gadgetem vpravo nahoře (3). Tím máme virtuální amigu trvale připojenou k internetu, tedy internet bude dostupný zcela automaticky i při příštím spuštění emulátoru.

Pokud bychom chtěli parametry internetového připojení upravit (nebo smazat), lze to provést v Preferencích.

Připojení k internetu: varianta B – emulace PCI síťové karty založené na čipu RTL 8029

V nastavení WinUAE v části Expansions vyberte kategorii PCI bridgeboards (1), typ bude Mediator (Elbox) (2), pro amigu 4000MK2 (3) s Full PCI DMA přístupem (4) a kartu povolte (5).

Na stejném místě vyberte kategorii Network adapters (1), typ RTL8029 PCI (NE2000 compatible) (2), nechte jí přiřadit MAC adresu (3) a povolte ji (4).

Toto nastavení uložíme jako samostatnou konfiguraci (5) a emulátor restartujeme (6).

Spustíme Průvodce připojením k internetu s volbou Širokopásmové připojení s přihlášením (PPPoE).

Vybereme Ruční konfiguraci

V následující obrazovce vybereme ovladač zařízení RTL8029 PCI (1), otestujeme konfiguraci (2), oznámení o úspěšném testu zavřeme přes tlačítko OK (3) a pokračujeme dále (4).

Zbytek průvodce je stejný jako ve variantě A, tedy vše jen odklepáváme a nic podstatného dalšího nenastavujeme. Po ukončení průvodce taktéž vznikne trvalé připojení k internetu, TCP/IP Stack (RoadShow) bude automaticky aktivní i při příštím spuštění systému.

Připojení k internetu: varianta C – připojení přes uaenet.device

Tato varianta vyžaduje instalaci nástroje WinPcap. WinPcap obsahuje knihovny, které umožňují pracovat s transportní i IP vrstvou TCP/IP, WinUAE tedy díky WinPcap dokáže přímo přistupovat k TCP/IP protokolu bez nutnosti instalovat do AmigaOS 4.1 ovladač síťové karty. Po instalaci WinPcap do Windows stačí v nastavení emulátoru v části Expansions aktivovat zatržítko uaenet.device (1), uložit konfiguraci (2) a emulátor nastartovat (3). Uaenet.device zatržítko lze aktivovat pouze pokud emulátor neběží. A pokud by nebyl WinPcap instalován, zatržítko nemá co aktivovat.

Spusťte průvodce připojením k internetu

Vybereme Ruční konfiguraci

V okně Průvodce připojením k internetu do políčka Ovladač: zapište uaenet.device (1), vyzkoušejte konfiguraci (2) a pokud bude vše v pořádku (3), pokračujte v původci (4). Nyní jako v předešlých případech stačí jednoduše vše odklikat tlačítkem Další a tlačítkem Dokončit.

A stejně jako v předešlých případech tímto vznikne trvalé připojení k síti, které se automaticky iniciuje při příštím spuštění AmigaOS 4.1.

Aktualizace na AmigaOS 4.1 Final Edition Udate 1

Nyní, když máme systém připojený k internetu, můžeme stáhnout a instalovat aktualizace. Nejdříve budeme stahovat důležitou aktualizaci Update 1. Bohužel se tento update nedá úspěšně provést přes AmiUpdate (viz dále), protože v paměti systému nebude po stažení dostatek místa na rozbalení. Update 1 tedy stáhneme a nainstalujeme ručně. Pro stažení Update 1 musí být emulátor připojený k internetu a musíte mít nainstalovaný internetový prohlížeč, viz výše.

Spustíme internetový prohlížeč IBrowse (1), použijeme rychlé tlačítko Hyperion (2), přesuneme se na konec stránky, zadáme přihlašovací údaje (3) a přihlásíme se (4). Předpokladem je, že jste na stránkách Hyperionu registrovaní a máte tam i registrovanou kopii vašeho instalačního média.

Internetový prohlížeč IBrowse neumí dobře zobrazovat moderní webové stránky, nicméně pro stažení AmigaOS 4.1 Final Edition Update 1 postačí. Tedy po přihlášení na stránky Hyperionu v levé navigaci dohledáme položku Download (1) a níže pak adresář AmigaOS 4.1 Final Edition (2).

V něm se nachází aktualizace, tedy soubor AmigaOS4.1FinalEditionUpdate1.lha.

Po kliknutí na soubor ještě přijměte licenční podmínky,

a určete, kam se Update1 stáhne. Jedná se o dočasný soubor, který po aktualizaci již nebudete potřebovat, bude možné jej pak smazat. Já jsem si jej uložil do sdíleného adresáře PC.

Archiv s aktualizací Update1 má 24 MB

Po stažení odejděte na místo, kde jste Update1 stáhli a rozbalte ho.

Po rozbalení archiv dohledejte a spusťte instalaci. Budete mj. dotázání na umístění Pythonu, který je v SYS:Systems/Python (4).

Následuje několik samozřejmých obrazovek:

Po restartu systému ještě aktualizujte fonty přes FixFonts (3).

A pokud by vás zajímalo, co vše AmigaOS 4.1 Final Edition Update 1 přináší, podívejte se do seznamu změn. Na první pohled viditelnou změnou je počeštění systému, druhou podstatnou změnou je možnost připojit do systému Zorro III paměť, což bez Update1 nešlo.

Navýšení paměti ram

Původních 128 MB Fast ram bylo v AmigaOS 4.1 zoufale nedostatečných. Na vyzkoušení a pohlédnutí systému to stačilo, ale pro častější používání bylo potřeba pravidelně systém restartovat a tím „čistit“ paměť. Update1 umožňuje systému nově přistupovat k Zorro III pamětem, za určitých okolností dokáže dokonce adresovat až 1,5 GB paměti. Já jsem se dostal k hodnotě 898 MB ram, více se mi zpřístupnit nepodařilo, nicméně pro mé potřeby je toto množství paměti dostatečné.

Nejdříve je potřeba upravit řádek Startup-sequence z

C:BootLoader

na

C:BootLoader COMMANDLINE=“NoRAMPager“

Toho docílíme programem NotePad.

Tato změna umožní systému používat paměť v Zorro III. Na skutečné amize to není až tak výhodné, protože Zorro III paměť má průchodnost 8-12MB za sekundu, v emulátoru tím ale nejme omezeni a i takto přiřazená paměť bude velmi rychlá. Jen pro informaci, paměť na CyberStormu PPC má průchodnost 60-100MB za sekundu.

Nyní v nastavení emulátoru v části RAM vyberte Z3 Fast Ram #1 a přiřaďte jí 512 MB. Následně druhému slotu (Z3 Fast Ram #2) přiřaďte 256 MB. Tím se dostáváme na dostupnou paměť 898 MB. Jsou to 2MB Chip + 128 MB na CyberStormu PPC + 512 Z3 #1 + 256 Z3 #2. Pro takto nastavený emulátor uložte konfiguraci, emulátor tlačítkem Restart obnovte, načtěte konfiguraci a emulátor spusťte.

Po spuštění emulátoru máme dostupnou paměť o této kapacitě:

Aktualizace systému a programů přes AmiUpdate

Kromě důležitého Update1 můžete váš systém i programy aktualizovat o další novinky praktickou aktualizační utilitou AmiUpdate. Nejjednodušší způsob pro její vyvolání je kliknutí pravou myší do prázdného místa na ploše workbenche a volbou Aktualizovat software. Je možné že se při prvním spuštění nabídne ke stažení i novější verze AmiUpdate.

AmiUpdate dokáže aktualizovat systém i programy třetích stran. Pro aktualizaci systému se musíte přihlásit přihlašovacími údaji, kterými přistupujete na stránky Hyperionu.

Po instalaci AmigaOS4.1FinalEditionUpdate1 nabízí AmiUpdate již jen aktualizaci několika knihoven a tříd MUI. Vyřaďte z aktualizace jazykové balíčky, které pravděpodobně nebudete nikdy potřebovat a aktualizaci spusťte tlačítkem Update. Po aktualizaci systém restartujte.

Nyní máte nainstalovaný a aktualizovaný nejnovější systém AmigaOS 4.1 Final Edition Classic. Se systémem můžete přistupovat k internetu prohlížečem IBrowse (hodí se na Aminet a další jednodušší stránky) nebo OWB, můžete se připojovat k ftp úložištím přes programy AmiFTP nebo Pete’sFTP, případně můžete jen přistupovat k vašemu pc přes sdílený adresář.

Před instalací dalších programů, prozkoumávám a nastavováním systému doporučuji někam stranou zálohovat virtuální disk a nastavení WinUAE. Pokud by se cokoli stalo, nemusíte vše znovu instalovat a vybavovat si, kde co a jak bylo nastaveno, ale můžete rychle začít z funkčního stavu.

Výměna grafického engine

Emulátor používá ve výchozím stavu pro zobrazování emulovanou grafickou kartu Picasso IV. Jejím limitem je kapacita videoram, která je 4MB. Díky tomuto omezení lze používat rozlišení max. 1600×1200 bodů v 16bitové barevné hloubce, resp. 1280×1024 bodů ve 24 bitové hloubce.

Toto rozlišení bude pravděpodobně pro většinu situací stačit, nicméně pokud byste chtěli AmigaOS 4.1 provozovat ve Full HD nebo vyšším rozlišení, je potřeba změnit vykreslování grafiky z Picasso IV na UAEGFX. Uaegfx je integrováno do WinUAE a jeho omezení vyplývá z omezení skutečné grafické karty ve vašem počítači.

Pro používání vyšších grafických rozlišení je potřeba nejenom aktivovat ve WinUAE emulaci uaegfx, ale v AmigaOS 4.1 bude potřeba připravit ovladač, tedy uaegfx monitor. A tím začneme.

V DEVS:Monitors se nachází soubor monitoru PicassoIV. Vytvoříme jeho kopii

Tu přejmenujeme (1) na UAEGFX a vstoupíme do jeho vlastností (2).

Ve vlastnostech na záložce Ikona (1) smažeme všechny argumenty, zapíšeme jeden jediný: boardtype=uaegfx (2) a ikonu uložíme (3).

Monitor PicassoIV můžeme v monitorech nechat, nebude překážet. Tímto máme ošetřenou softwarovou stránku v operačním systému. Následovat bude aktivace uaegfx v emulátoru.

V nastavení nejdříve emulátor restartujte a následně v části RTG Board (1) vyberte jako RTG Graphic board UAE Zorro III (2), přidejte paměť (3), uložte konfiguraci (4) a emulátor spusťte (5).

Emulátor nyní zobrazuje vše přes uaegfx.card (5), předtím tam bylo uvedeno Picasso IV. Taktéž nabízí větší množství grafických režimů (4).

Emulátor používám na starším notebooku s dedikovanou grafickou kartou, můj hardware zvládne jen to, co vidíte na předchozím obrázku. Nicméně pokud emulátor spustím na výkonnějším počítači, můžu použít rozlišení až Ultra HD.

Při emulaci uaegfx můžete nastavit velikost grafické paměti až 1GB, nicméně zvažte, zda je to užitečné. Emulátor potřebuje pro vykreslování pouze omezené množství paměti. Např. při rozlišení FullHD ve 32 bitové hloubce, tedy 1920×1080, „spotřebuje“ 8,3 MB paměti, tedy 1920×1080×4.

Uaegfx sice nabízí vyšší rozlišení a více grafické paměti, ale subjektivně se mi jeho používání jeví oproti emulaci karty Picasso IV pomalejší. To je důvod, proč jej na mém starším notebooku vůbec nepoužívám. Nicméně volba, zda uaegfx používat, či nikoli, je na vás. Pokud tedy máte rychlý moderní notebook nebo počítač s výkonnou grafickou kartou, doporučuji uaegfx nainstalovat a používat, jestli máte naopak starou rachotinu s dedikovanou grafikou a nízkým rozlišením (jako já), zůstaňte u emulace Picasso IV. Jestliže by vám rychlost zobrazování po přechodu na ueagfx nevyhovovala, lze se snadno vrátit zpět k Picasso IV.

Ještě doplním, že instalaci AmigaOS 4.1 je možné ihned ze začátku provádět pouze přes emulaci uaegfx, nicméně na obrazovce se při instalaci zobrazují „podivné fragmenty“ a instalace je výrazně pomalejší než s Picasso IV.

Užitečné odkazy:

Instalace zvukové karty

Základní zvuk emulátoru „vyrábí“ emulovaná Paula. Pokud by vám nestačil výchozí 8bitový zvuk, můžete do emulátoru doinstalovat 16bitovou emulaci zvukové karty ES1370 PCI s přehráváním a záznamem až do 48kHz. Pro zprovoznění této zvukové karty je potřeba do systému stáhnout ovladače z OS4Depotu. Archiv rozbalte a postupujte podle přiložené dokumentace, tedy nakopírujte soubory:

sb128.audio do Devs:AHI

SB128 do Devs:AudioModes

Následně v Preferencích (2) otevřete správu AHI (3), zde vyberte Jednotku 0 (4), označte SB128:HiFI 16 bit stereo ++ (5), nastavte frekvenci 44100 Hz (6), 32 kanálů (7) a vše uložte (8). Použité hodnoty jsou hodnotami z dokumentace k soboru sb128ahi.lha, který se nachází na OS4Depotu.

V nastavení emulátoru v části Expansions zkontrolujte, zda máte aktivovanou emulaci můstku Mediátor (emulovaná zvukovka je PCI, musí tedy procházet přes funkční emulaci Mediátora)

a dále aktivujte emulaci samotné zvukovky (2), uložte konfiguraci (3), restartujte emulátor (4), načtěte konfiguraci a emulátor spusťte.

Nyní, po čistém startu, kdy jsou iniciovány všechny emulované komponenty, budete moci přehrávat zvuk přes 16bitovou zvukovou kartu.

Není to žádný zázrak, podobně jako emulátor nezvládá náročnější grafiku, ale na vyzkoušení některých zvukových aplikací, případně na programování je to dostatečné.

Přeji spoustu výborných zážitků s nejnovějším AmigaOS 4.1 Final Edition Classic :-).

WinUAE 3.5.0

Popisovaná instalace proběhla v 64bitové portable verzi WinUAE 3.5.0.

Záludnosti

Bootování

Může se stát, že se spustí workbench nikoli z nainstalovaného disku, ale stále ještě z instalačního cd. Během mých zkušebních instalací se to stalo několikrát. Bude proto jistější WinUAE restartovat a opět vyvolat Cyberstorm PPC Boot Menu a v něm deaktivovat bootování cd mechaniky. Postup je uveden zde, jen bude přesně opačný, tedy u jednotky, ke které je připojen cd rom, nastavíte parametr CDRom Mount. Tím bude virtuální mechanika připojena k systému, ale nebude možné z ní bootovat.

Ping

Ve WinUAE bohužel nefunguje příkaz ping.

SLiRP

Na internetových fórech jsem zaznamenal ještě jeden způsob připojení virtuální amigy k internetu – připojení přes slirp. Tento způsob (slirp) využívá pro připojení emulaci některých archaických protokolů, které se používaly před vytáčeným i pevným připojením k internetu. Díky slirpu lze např. vytvářet slip připojení přes telnet session nebo provozovat peer-to-peer software Envoy.

Nechápu jaké jsou v dnešní době přednosti takového připojení, nicméně zdá se, že je slirp ve WinUAE plně funkční a lze jej použít ve variantách:

  • SLIRP User Mode NAT xx:xx:xx:32:33:34
  • SLIRP + Open ports (21-23,80) xx:xx:xx:32:33:34

Slirp se nastavuje v části Expansions, kdy je potřeba vybrat konkrétní emulaci síťové karty (A2065) a vybrat typ slirp připojení v části Network mode.

Slirp byl do WinUAE začleněn ve verzi 2.7.0 (prosinec 2013) a jeho slip protokol lze použít např.

Odkaz: SLiRP (user mode nat)

Pokud máte někdo se slirpem ve WinUAE či na amize zkušenosti, podělte se o ně prosím dole v komentářích.

 

 

Komentáře k "Jak nainstalovat AmigaOS 4.1 Final Edition Classic pro WinUAE"

Napsat komentář (Přihlásit se)

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*