Pán vlků

Autor:

Pán vlků se mi dostal do rukou někdy v roce 1994. Přestože se jedná o hru relativně krátkou a jednoduchou, jako skalního fanouška počítačových her na hrdiny mě mile překvapila. Má dle mého názoru něco, co dnešní hry většinou postrádají, a to je výborná atmosféra.

Dnes už není reálné, abych půl roku hrál Wizardry nebo Legends of Valour, takže když si tuto adventuru s rpg prvky dám jednou nebo dvakrát do roka, tak mě stále příjemně potěší hádankami i kombinacemi předmětů a dokáže dostatečně intenzivně připomenout herní atmosféru první poloviny devadesátých let. Je to hra, která v dnešní době vzhledem k mým časovým možnostem skvěle vyhovuje, dá se dohrát za pár hodin a pokud jste šikovní, tak třeba i za 20 minut.

Děj je volně zasazen do světa Středozemě a v podstatě jde o to, že nějaký dávno zapomenutý mocný čaroděj uložil svoji kouzelnou energii do náhrdelníku a prstenu. Jak už to v podobných příbězích chodí, věci které neměly být zapomenuty, byly ztraceny. Čas plynul a z legendy o náhrdelníku a prstenu se staly báje, které byly uchovány na pergamenech v knihovně velké rady kouzelníků bílého kruhu. Po jisté době byla země Roholu (země, v které se odehrává tento příběh) napadena černým mágem Tarholem, kterému na krku visel náhrdelník ne nepodobný onomu ztracenému a popsanému na starých pergamenech. Tarholovo velké vojsko skřetů a vlků bylo po dlouhých bojích poraženo, ale sám černý mág po porážce i s kouzelným náhrdelníkem zmizel a nebyl k nalezení. Velká rada kouzelníků bílého kruhu proto vyhlásila odměnu za poskytnutí informací vedoucích k dopadení Tarhola a znovuzískání magického náhrdelníku.

Výběr postav

Zde přichází na scénu dvojice našich hlavních představitelů. Jedním je elf jménem Eardil a druhou postavu si může hráč vybrat z tří nabízených hrdinů: Palanthea Lia, Dragodar, Tom Cintra. Podaří se naší dvojici najít magický náhrdelník i ztracený prsten?

Začínáme v hospodě

Hra je rozprostřena do 24 herních obrazovek a ovládá se kompletně myší. V jednotlivých lokacích můžete přes herní postavy prozkoumávat místa, sbírat a používat předměty, případně s jinými postavami diskutovat, předávat jim věci, bojovat nebo se jen tak ptát přítele ve dvojici. Výhodou je nutnost některé předměty v inventáři kombinovat, tedy abyste mohli provést určitou činnost, musíte mít dva nebo více správných předmětů. Hodí se to v případě, kdy se potřebujete uzdravit nebo vytáhnout ze slatě ztracený prsten.

Boje vychází z pravidel Dungeons & Dragons, tedy v případě, že jste napadeni, nebo souboj vyvoláte, proběhne klasický „kostkový“ výpočet útočné/obranné + náhodné + bonusové číslo u každé z bojujících postav, přičemž vítězem kola je postava s vyšším výsledkem. Bojuje se do okamžiku, než se vyčerpají životní body, což je většinou 5 – 15 kol.

Po grafické stránce je hra jednodušší, z dnešního pohledu i úsměvná, ale lze ji považovat za dobrý důkaz toho, že základní dobrou grafiku lze vytvořit bez problému v Deluxe Paintu.

Hra nenabízí při interakci žádné zvuky, ale obsahuje hudební motiv, který se ve hře opakuje. Motiv je profesionální a velmi podmanivý, občas se přistihnu, že mi zní jen tak zní v hlavě při různých příležitostech. Autorem motivu je Triox/Trixie.

Po technické stránce není hře nic zásadního k vytknutí. V dokumentaci je uvedeno, že je funkční jen na starších ocs a ecs amiga strojích, lze ji ale díky prográmku fakemem rozjet i na Amize 1200 (případně si nastavte v Amiga Early Startup Control v Display Options originální Chip. Hru je možno považovat za ukázku rozdílu rychlosti mezi amigou 500 a 1200. I na holé Amize 1200 (pouze s Chip ram) je zobrazování jednotlivých obrazovek výrazně rychlejší než na Amize 500 s fastkou. Toto již dnes asi nikdo příliš neocení, je ale příjemné vidět, že 68EC020 se zapnutou cache je výhodou.

Hra by asi mohla být více rozpracována do detailu, diskuse s npc postavami by mohly být hlubší, kombinace předmětů složitější, ale vzhledem k tomu, že se toto dílko distribuovalo za 20 Kč, nebo za disketu, případně za milé slovo, nedovolím si hře nic vytknout.

Jestliže Pána Vlků neznáte a chtěli byste si jej zkusit, můžete jej stáhnout přímo z portálu. Pokud si nebudete chtít kreslit vlastní mapku, můžete využít moji, která se nachází na fóru ve vláknu Pán Vlků. V případě záseků nebo otázek ke hře diskutujte pod článkem. A pokud byste neměli čas hrát, můžete se podívat na můj speedrun.

Dohráno na A500+Alfapower a A1200+Blizzard 1200

Shrnutí:

  • Rok vydání: 1993
  • Typ: shareware
  • Nosič: disketa (jedna)
  • Code & gfx: Frogger (Zbyněk Vrána) – Vectors
  • Muzax: Triox (Daniel Jedlička) – Vectors

Při psaní recenze jsem dostal nápad oslovit tvůrce této hry. Nakonec jsem se do příliš detektivní práce nepustil, Froggera jsem nezačal hledat, ale zvolil jsem snadnější cestu: kontaktoval jsem autora hudby Trixieho. Trixie mě neodbyl, naopak ochotně odpověděl na věci, které mě zajímaly, za což mu velmi děkuji. Uvedený text přináším ve formě otázek a odpovědí.

V jakém jazyce a za pomoci jakých softwarových nástrojů byla hra vytvořena?

Frogger byl do Vectors přijat primárně jako coder. (Skupina se tehdy potýkala s jejich nedostatkem: Fire po musicdisku Sonic Vision už nic dalšího nevyprodukoval, GEO byl zcela neaktivní a Snappy tehdy ještě nebyl na obzoru). Proto předpokládám, že Pána Vlků napsal Frogger v assembleru – tehdy byl populární AsmOne, takže pravděpodobně v tomto softu. Grafiku dělal nejspíš v DPaintu IV.

Jak dlouho ji Frogger psal, případně testoval?

Pro Vectors byla hra Pán vlků tak trochu překvapením. Netušili jsme, že Frogger na něčem takovém dělá, a hra se nám ani moc nehodila „do krámu“ (rozjížděli jsme právě EXIT a Human Factor tehdy už spřádal své plány s Pseudos, kde se s fantasy adventurou nepočítalo). Proto taky Pán vlků nevyšel pod hlavičkou Vectors. Jak na ní Frogger dlouho dělal opravdu nevím.

Jak vznikala hudba, jak tě napadla?

Jeden z důvodů, proč jsem se do tvorby Pána vlků zapojil, bylo mé tehdejší okouzlení světem tolkienovských příběhů. Řada mých skladeb z té doby nesla název nějak inspirovaným Pánem prstenů, Hobitem nebo Silmarillionem: „Belegost“, „Ithilien“, „Minas Tirith“ a podobně. V roce 1993 jsem se pustil do trojdílného cyklu rozsáhlejších, náladou spíš meditativních skladeb, z nichž jsem nakonec dokončil jen první dvě: „Euphoria“ a „Fantasia“. A protože Frogger do Pána vlků potřeboval delší a klidnější doprovodnou hudbu, dal jsem mu „Euphorii“, která podle mě do hry pěkně pasovala. (Druhou skladbu „Fantasia“ jsme později použili ve slideshow Bohemian.) Všechno jsem tehdy skládal v Protrackeru.

Jak jste ji distribuovali?

Opravdu si už nepamatuju, já jsem dodal hudbu a tím to pro mě víceméně skončilo.

Byly nějaké recenze v časopisech? Jaká byla odezva, zpětná vazba?

Něco bylo, myslím, že to vyloženě neodstřelili a hra se lidem celkem líbila. Ale podrobnosti fakt nevím.

Uvažovali jste o pokračování, resp. byly nějaké další podobné projekty?

Možná měl Frogger plány na Pána vlků 2, ale já už jsem byl tehdy vytížený redigováním EXITu a taky jsem se věnoval hudbě pro hry připravované pod hlavičkou Psudos (jen pro B.A.D. jsem složil 60 minut doprovodné muziky!) Takže k žádné další spolupráci s Froggerem už nedošlo, neměl bych na ni stejně čas.

Čím se nyní na amize zabýváš?

Protože kozel se téměř vždy stává zahradníkem, dal jsem se na programování 🙂 Tomu jsem se věnoval už dřív, ale u Vectors pro to nebylo využití a taky jsem toho tehdy moc neuměl. V květnu 2009 jsem si koupil SAM440ep a ve volném čase (moc ho není) se věnuju vývoji programů pro AmigaOS4. Skvěle se tím bavím a odreagovávám, ten systém má pořád koule a je to úžasná hračka! Napsal jsem ovládací a vyhledávací rozhraní pro princetonský megaslovník WordNet a v současné době vytvářím prostředí pro práci s texty na bázi XML/DocBook.

Děkuji moc za odpovědi, vzpomínání na období téměř před 17 lety a přeji hodně radosti s další amiga tvorbou :-). DaMi

Komentáře k "Pán vlků"

Napsat komentář (Přihlásit se)

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*